Totální nasazení
rozhovor Slánská radnice (prosinec 2005) Pavel Bartoníček

Slánskou hudební skupinu Totální nasazení určitě není třeba nějak dlouze představovat. Zná ji snad každý Slaňák a pokud ne přímo z poslechu, tak alespoň určitě minimálně za ta léta zaregistroval její existenci. Tato punk-rocková kapela, která je s naším městem nějaký ten rok již neodmyslitelně spjata, letos v listopadu oslavila výročí patnácti let od svého vzniku, a patří bezpochyby mezi nejznámější a nejúspěšnější hudební soubor, který kdy ve Slaném fungoval. Vždyť jaká jiná ryze slánská skupina dokázala to, co tahle parta bývalých spolužáků ze slánského gymnázia, kteří si tehdy jen tak pro zábavu založili kapelu, z níž se po letech stala přední česká rocková skupina, která pravidelně koncertuje v klubech i na festivalech po celé České republice i v zahraničí, vydává desky u takových renomovaných firem jako např. Popron music či Globus music, jejíž písně se hrají v rockových rádiích a videoklipy běží v televizích.
Totální nasazení vzniklo v listopadu roku 1990 na troskách zaniklé kapely Dehöt, kde hráli i dva zakládající členové dnes populárních "Totáčů" - baskytarista a zpěvák Sváťa Šváb a bubeník Pavel "Pípa" Pospíšil. Po drobných personálních změnách na postu kytary a druhého zpěvu přišel do kapely v roce 1992 Pavel Pešata, který zde rovněž působí dodnes. Klasické rockové trio doplnil letos v únoru druhý kytarista Jan Šulgán, bývalá slánská hardrocková legenda, a v patnáctém roce své existence tak hraje Totální nasazení v následujícím složení: Sváťa Šváb - baskytara, zpěv ; Pavel Pešata - kytara, zpěv ; Jan Šulgán - kytara, vokály a Pavel "Pípa" Pospíšil - bicí . Kapela má za sebou přes 600 odehraných koncertů a sedm vydaných CD.

Několik dní po velkém narozeninovém koncertu k 15.výročí vzniku, jenž se konal 19.listopadu v pražském klubu Abaton a jemuž přihlíželo sedm stovek diváků, jsme položili kapelníkovi a hnacímu motoru skupiny, Sváťovi Švábovi, několik otázek.

Napadlo Tě, když jsi před patnácti lety zakládal TN, že vydržíte tak dlouho? S jakými představami jste do muziky vstupovali?

My jsme tehdy byli parta mladých kluků, kteří jen chtěli hrát takovou rockovou muziku, kterou jsme poslouchali u svých vzorů a kterou jsme měli rádi. I když jsme (jako to asi dělají všichni) tajně snili o tom, že třeba jednou budeme známí a budeme hrát pro spoustu lidí, neměli jsme žádné velké ambice. Chtěli jsme jenom hrát, nic víc. Kdyby mi v roce 1990 někdo předpověděl, že u toho vydržíme 15 let a že budeme relativně úspěšní, nejspíš bych mu nevěřil.

Na co jste za tu dobu nejvíce hrdí? Co se Vám povedlo?

No nevím, jestli je na co být hrdý. Snad možná jen na to, že jsme se dokázali dostat tam kde jsme s minimální podporou médií, kdy kromě pár recenzí a několika málo článků jsme nikdy příliš nikoho z tiskových periodik nezajímali, bez videoklipů a písní hraných v rádiích (nepočítám-li tedy poslední rok, kdy se situace trochu zlepšila), bez intervence agentur a promotérů a bez jakékoliv protekce a vlivných známostí tolik vlastní spoustě jiným kapelám. Jinými slovy nás nikdy nikdo "netlačil" a vše jsme si museli poctivě vydřít. Hodně jsme koncertovali a točili desky. Snad budeme i dalším začínajícím kapelám příkladem, že i touhle cestou se dá jít.

Jste bezesporu nejslavnější slánská kapela všech dob, co na to říkáš?

To, že bych to určitě o nás netvrdil... Je tu spousta dalších kapel různých jiných žánrů a hodně z nich je daleko kvalitnějších, instrumentálně zručnějších. Mohl bych jmenovat třeba Kujoony, Trilobeat, Oblomov, Minaret, Veterán western, z mladých má velkou budoucnost Krteczek a tak bych mohl pokračovat dál. Nám se prostě jen povedlo dělat písničky, které nás baví a líbí se nejen nám, ale především lidem a to je celé. Jsme moc rádi, že se to, co děláme setkává s kladnou odezvou a moc nás to těší stejně jako to, že můžeme Slaný zviditelňovat alespoň tímhle naším skromným způsobem. Na druhou stranu zase ale zároveň musím říct, že nás mrzí taková ta občasná závist a nepřejícnost některých spoluobčanů, zejména méně úspěšných kolegů z hudební branže. Pořád je tu dost těch, kteří námi opovrhují a dívají se na nás přes prsty. Tak tyhle všechny touto cestou zdravíme... (smích) a posíláme vzkaz, aby místo pomluv raději dělali něco užitečnějšího...

Je něco, za co se stydíte? Kdy Vám bylo nejkrušněji? Stála někdy kapela před rozpadem?

Žádná věc, za kterou bychom se vyloženě styděli, není. Vždy jsme si plně stáli za tím co jsme dělali a i nyní s odstupem času můžeme s čistým svědomím říct, že není nic, pod co bychom se nepodepsali a za čím bychom si pevně nestáli. Krušno nám bylo mnohokrát, především v začátcích, než se ustálila sestava kapely a taky v dobách, kdy jsme museli střídavě absolvovat základní vojenskou službu, ale před rozpadem jsme nikdy nestáli. I přes občasné ostřejší výměny názorů a nějakou tu hádku jsme vždy drželi pohromadě. Naše kapela má v tomhle směru ohromnou vnitřní sílu.

Těšili jste se na oslavu narozenin v pražském Abatonu? Neměli jste trému? Jak akce probíhala a jak dopadla?

Samozřejmě jsme se moc těšili. Trému míváme po všech těch koncertech co máme za sebou už málokdy a pokud ano, tak spíš jednotlivě, než jako celá kapela. Sice jsme zde vystupovali se spoustou hostů včetně bývalých členů - Martina Jandy, Honzy Orthobera a Viktora Čížka, kteří už léta aktivně nehrají, ale i tak to bylo v pohodě. Spíš jsme měli jen trošku obavy z toho, kolik přijde lidí, ale to máme před každým koncertem. Je vždy lepší být skeptičtější a pak být mile překvapen než obráceně. A dopadlo to nad očekávání skvěle. Přišlo sedm set platících a to nepočítáme naše hosty a pozvané kamarády a známé včetně dalších kapel, které nám přišly gratulovat. Podle produkce klubu bylo na akci přítomno osm set lidí a to je přece paráda. Ještě teď jsme unešení a nadšení.

Proč jste neslavili ve Slaném?

Ve Slaném hrajeme poměrně často, takže se snažíme hraní zde omezovat na minimum, a i tak tu koncertujeme víc než dost. Uvažovali jsme udělat výroční akce dvě jako při oslavě deseti let, ale nakonec jsme se rozhodli jen pro Prahu. Kromě již zmíněného důvodu k tomu přispěl fakt, že kromě letního období, resp. měsíců kdy se dá hrát pod širým nebem, zde není kde celou akci uspořádat. Městu citelně chybí hudební klub. Takový, jaké bylo například staré Dividýlko. To nové je spolu s prostory v Grandu moc nóbl a tím tak trochu sterilní, sál bývalého hotelu Pošta vzal za své a diskotéková Lokalita také není to pravé ořechové. Přes podzim a zimu tu není kde hrát. No a v neposlední řadě jsem chtěl být ušetřen starostmi s pořádáním akce. Po letech pořádání Rocku na valníku a dalších akcí už toho mám dost.
V Praze prakticky většinu věcí zajišťoval klub a my se mohli věnovat jen hraní.

Kolik na vás chodí průměrně lidí? Živíte se muzikou?

To je různé. Jiné je to v klubech, kde hrajeme sami, jiné na festivalech. V Praze třeba tři až čtyři stovky, ve velkých městech tak dvě stě, v těch menší městech nebo malých klubech nepamatujeme, kdy by bylo méně než sto, ale jak jsem již předeslal, je to různé a nedá se to říci přesně. Na velkých letních festivalech, jakým je např.Trutnov nebo Český Brod, nás pak sledovaly tisícovky lidí. Co se týká té druhé otázky, tak všichni čtyři máme své zaměstnání a muzika je pro nás pořád jen koníčkem, jenž nás hrozně baví. Hudba je náš způsob relaxace a odreagování od běžných starostí. Je to sice příjemný přivýdělek, ale pořád jen zábava, nikoliv pracovní povinnost.

Co Tvoje druhá skupina Deratizéři?

Deratizéři fungují, hrají a v rámci možností i vystupují na koncertech. Bohužel je to však vše omezeno mým koncertním zaneprázdněním s Totálním nasazením. Na jaře jsme s Deratizéry vydali novou desku, která byla trošku víc rockovější, ale na té příští zase trochu zvolníme. Chystáme totiž takové pokračování Slánských pověstí.

Považuješ vaše 15.kapelní narozeniny za jakýsi přelom ve vaší dráze nebo jen normální den?

Rozhodně to žádný přelom není. Jen takový trošku netradiční koncert a malinko slavnostní událost. Hned následující víkendy nás čekají další a další "běžné" koncerty a život kapely poběží úplně normálně dál.

Chceš něco vzkázat čtenářům?

Snad jen touto cestou poděkovat všem našim skvělým slánským fanouškům za přízeň a také všem našim rodinám za podporu a trpělivost. Díky!

Děkuji za rozhovor.