Když mrvy na šichtu táhnou
(Rock&pop, červenec-srpen 2005) - Petr Korál

Žádné překvapení se nekoná. Nekoná se však ani žádné zklamání. Totální nasazení, jedno z nejpopulárnějších domácích klubových těles posledních let, prostě "jen" natočilo další slušnou desku. Je to málo? Řekl bych, že rozhodně ne. Ale někdo třeba může být jiného názoru.

Slánské seskupení nadále servíruje jak jinak, punk rock (Sami členové záměrně zdůrazňují, že hrají punk rock a nikoliv punk, aby deklarovali svoji distanci od všech ortodoxních, politicky a jinak vyhraněných kapel.) Punk rock vtipný (Made in Hanoi, Karibská, Činčila nebo countrypunkové odlehčení Ohnivec), punk rock v dobrém smyslu slova hitový a občas zároveň i poměrně agresivní. Možná ještě častěji než v minulosti se však soubor na druhou stranu uchyluje i do ráje osvěžujících tanečních ska rytmů, aniž by to působilo jakkoliv nepatřičně či dokonce rušivě. Chvála pestrosti! To se ostatně nevztahuje jen na samotnou hudbu, ale vlastně i ke složce obsahové. Jistě, Totální nasazení vždycky bylo symbolem písniček zábavných a odvazových. I tentokrát však dojde i na písně jaksi závažnějšího charakteru, a zatímco někdy ono "velké téma" zdařile odlehčují střípky osvěžujícího humoru (Nazi-Czech 2), jindy ho už skupina přece jen neunese (naivní ekoagitka Náš problém).

Ale celkem vzato se Slánští ani za svou celkově již šestou řadovou desku nemusí stydět. Jen bych si dovolil rýpnout, že Pavel Pešata by možná raději měl zpěv nechat jen na hlavním vokalistovi Svatopluku Švábovi. Nejen intonace mu totiž opravdu moc neříká (trochu mi svým neumělým projevem připomíná někdejšího basistu SPS Jiřího Šebka). S kytarou si rozumí nepoměrně líp než s mikrofonem...